Sprinter 

- Reichard modelsport.

    Obr. 1 Celkový pohled na hotový model.

Úvod

Model není, podle výrobce, soutěžní speciál, ale je určen pro rekreační létání. Tolik citát z úvodu letáku, vloženého ve stavebnici. Nelze, než s ním souhlasit. Model sice má jistou vzhledovou podobnost s modely kategorie F5B, ale svým provedením by tento provozní charakter nesnesl v plné míře. Je však dostatečně dimenzován na ostřejší létání a ani razantní únik z termiky by mu neměl činit potíže.

Model je dostupný v běžné maloobchodní síti. Při jeho nákupu ovšem vezměte do úvahu velikost přepravní krabice, která svými 220x105x1800 mm, nemusí vejít do každé pojízdné nákupní tašky. I pošťák s pickupem, dle svých slov při doručení, dlouho u pošty nacvičoval směr vkládání a vhodnou úhlopříčku uložení ve svém voze, než byl schopen zavřít vrata svého povozu a dlouho očekávanou a avizovanou krabici s krasavcem doručit.

Pro provoz modelu bude třeba mít poměrně dlouhou a rovnou travnatou plochu, pokud možno nízce střižený pažit, vzhledem k předpokládané délce a rychlosti dokluzu při přistání. Model nemá klapky a tak je účinné brždění mimo jeho možnosti. Tahat při přistání se takový typ letounu nedoporučuje, ztráta vztlaku a pád po křídle bývá doprovázen šeredným poškozením. Zachycení křídlem o zem při přistání může mít na celistvost modelu fatální následky.

Potřebné vybavení

  obr. 2 Obsah stavebnice – drobná bižuterie.

Obsahem stavebnice je krásně stříbrně probarvený GFK trup, konstrukční výškovka, dole potažená červenou fólií, nahoře opět stříbrná a nedělené křídlo z jádrem z PS, potažené balzou a opět fólií se stejnou barevnou kombinací jako u výškovky. Trup i křídlo obsahují zesílení uhlíkovými vlákny. Kromě těchto základních dílů je k dispozici sada všech potřebných šroubů, tvarové podložky pod hlavy šroubů, ucelená sada pro náhon výškovky, páky kormidel, kryty serv křidélek, sada pro uchycení kabiny, masivní, 4mm silná, laminátová motorová přepážka, dva samolepící dekorační nápisy a stručný návod ke kompletaci (4 listy A5) Posledním dílem je laminátový kryt montážního otvoru serva výškovky.

Bohužel z potřebné bižuterie chybí vidličky a spojovací prvky pro ovládání křidélek (uhlíková kulatina, ocel nebo dural 2 mm). Jako další komplikaci zájemce pocítí při nákupu vrtulového kužele. Vzhledem k bohatě odlehčené motorové přepážce se vnucuje myšlenka použít vrtulový kužel s čelním vstupem chladícího vzduchu. Ty jsou však běžně dostupné jen s maximálním průměrem 40 mm. Průměr trupu je však 44 mm!

Elektrická výbava, potřebná k dokončení modelu, je dvojice serv pro křidélka. Hodí se jakákoli s dostatečnou silou a výškou max. 11 mm. V mém případě se bez potíží vešlo osvědčené HS-81. Do ocasní části je vetknuto servo GWS NARO s hmotností 9 g, s prodloužením kabelu do prostoru přijímače pod křídlem. Zde je opravdu vhodné šetřit vahou. Použitý přijímač má dostatek místa a není tedy nutno se ohlížet po miniaturách, ale raději po typu s dostatkem citlivosti a selektivity. Zde se dostalo cti řídit tento model letitému typu Hitec s dvojím směšováním HFD08RD. Výkonovou část pro regulaci motoru zajišťuje MM 40e-3Ph s vypínačem. Celková cena těchto drobností je cca 11,000,- Kč. To, včetně motoru Mega Ac n 22/20/3E.

Kolik model stojí celkem je častá otázka v místech veřejnosti dostupných, na letišti už většinou děti s rodiči naštěstí nejsou častí hosté. (Kamkoli přijdu, tak obyčejný lid zajímá, kolik to celé stojí, následné slovní reakce není možno reprodukovat před 22.hodinou, pokud je přítomna dvojice dítě - rodič, tento okamžitě táhne své dítě násilím pryč. O nějaké ceně za vysílač již raději ani zmínka!)

Stavba

Samotný stavební návod je strohý, ale výstižný. Předpokládá se, že stavbu si nevychutnává úplný začátečník, ale pokročilejší modelář, který si dovede v případě potřeby poradit a četba návodu je pro něj poslední možností, jak překonat kritické místo. Já jsem se ho snažil držet a do žádné slepé uličky mne nezavedl.

 Výškovka

Proříznutí dvou otvorů v potahu, zalepení hliníkových podložek hlav upevňovacích šroubů a vlepení páky kormidla, to je vše, co musíte na tomto dílu udělat. S tou pákou ale počkejte, až na táhlo od serva a kam bude směřovat na pohyblivé ploše výškovky. Oproti návodu je nezvykle vzadu, což je dáno sklonem otvoru ve směrovce.

   Obr. 3 Náhon výškovky

 Křídlo

Pomocí hrotu mikropájky byl protaven potah v otvorech šroubů uchycení křídla. Doporučeno bylo proříznutí, leč, účel, v tomto případě (pěkný, neroztřepený otvor v potahu) světil, použité prostředky. V šachtách, po proříznutí potahu a olemování žehličkou, je potřeba vyzobat pinzetou přebytečný polystyren, zde Vám dobře radím: Dělejte to někde venku, na balkoně, na chodbě, jen ne v obýváku! Zelektrizované kuličky PS se budou tvrdošíjně bránit pokusům o soustředění na jedno místo (mají stejný elektrický náboj a ten je odpuzuje), zametání je k ničemu, budete muset vytáhnout vysavač, což kolem 23. hodiny večerní může vyvolat u spolubydlících trochu nervozity. Jinak u křídla téměř žádná komplikace nehrozí. Serva jsem podlepil hliníkovou lepící páskou a ty pak do křídel lepidlem UhuPor. Dosedací plocha je drsná, chce to lepidlo se schopností vyplnit mezeru a držet na různorodých površích. Hodilo by se i tavné lepidlo. Pro jistotu jsem serva pojistil proti pohybu i maličkými špalíky po krajích vlepených epoxidem.

Velkou  zkouškou nervů je provlečení servokabelu otvorem v jádru křídla. Nevím, jak byl otvor v celé své délce vyroben, ale nakonec pomohl až trubičkový cín, zakončený kuličkou, která se konečně dala protáhnout (spíše protlačit) celou délkou kanálu do centroplánu. Jak si poradit bez toho materiálu věru nevím, jiné metody selhaly. Pokud se někdo pokusí o protažené čehokoli násilím, vytrhne kus PS a kanálek bude definitivně ucpaný. Tady bych se přimlouval za vložení nějaké pevnější nitě do kanálu už při výrobě. Křídlo je sice pevné, ale jak někomu rupnou nervy, tak si jeho pevností už tak jistý nejsem.

   Obr. 4 Servo připravené k vlepení do šachty

 Trup

je na dokončovací operace nejbohatší. Začal jsem od zadu náhonem výškovky. Stačilo provrtat otvor pro táhlo na odtokové hraně směrovky, protáhnout příslušné táhla a jejich vedení, vlepit servo, připevnit výškovku s pákou kormidla a zajistit „Z“ drát v žádané poloze. V centroplánu jsem závitníkem protáhl všechny matice. Tato operace bývá podceňována, ale pokud už někdo střihnul polyamidový šroub, jistě dá za pravdu potřebě snadného vyšroubování zbytku šroubu z matice. Hlavní šrouby jsou ocelové, tady nebezpečí nehrozí. A dostávám se k další potřebné výbavě  - imbusový klíš k hlavním šroubům. Není součástí přiloženého vybavení.

Při kontrole trupu zaujme uhlíkový lem otvoru kabiny, který ji zpevňuje, co je však trochu zarážející je absence uhlíku v lemu otvoru centroplánu, kde jsou upevňovací matice křídla. Při přistání těchto modelů stačí i nepatrné vychýlení z vodorovné polohy křídla (směrovku model nemá jiná možnost korekce směru není) a křídlo si lízne o zem. I při malé rychlosti je z přistání efektní smyk nebo veletoč. Co bude lem otvoru centroplánu říkat tomuto zatížení se bojím předpokládat. Tady je ve výrobě možnost napravit tento nedostatek bez jiné investice, než do samotného materiálu. Podle informací prodejců, byly první modely i bez zpevnění uhlíkem v lemu kabiny. Při koupi si tento stav zkontrolujte.

   Obr. 5 Uchycení křídla

Uchycení kabiny je zajištěno vpředu pomocí tvarové spony z přiloženého drátu a v zadní části plastovým nýtem s pružným dříkem. Tady malá rada. Dosedací plocha nýtu je zcela rovná a zaoblení pro podebrání žádné. Seřízněte si na hraně hlavy nýtu dvě plošky na zachycení pomocí nehtu. Jinak si poškrábáte kabinku dříve, než to bude v provozu nutné. Motorová přepážka po obroušení vnitřní části čela trupu pasuje přesně. Seříznutí trupu nerespektuje vyosení doprava, je přepážku nutno vlepit dle návodu.

Oproti návodu jsem v místě uchopení trupu vlepit kus balzy, jednak jako lůžko pro přijímač a jednak pro zpevnění trupu v tomto místě. Opět by pomohlo trochu uhlíku. Deska nesoucí baterie svým tvarem přesně zapadá do trupu. Je dobré počkat s jejím vlepením na vyvážení modelu s osazeným motorem. Nebo rovnou co nejvíce dopředu, tak aby se dal ještě vyjmout motor.

Stavební časová náročnost: Výškovka 3 minuty. Křídlo 1,5 hodiny (hodina na provlékání vodičů). Trup 3 hodiny. Časy jsou bez čekání na vytvrzení lepidel. Model se dá sestavit za jedno odpoledne. Pokud do trupu vlepíme vše potřebné, lze druhý den létat. Ale raději až po 48 hodinách.

Provoz

Statické měření potvrdilo nutnost použití 40A regulátoru. Čerstvě nabitý desetičlánek SANYO RC 2/3 CS s kapacitou 1200mAh se v prvních sekundách této proudové hodnoty bez potíží dotkne. Motor je osazen předepsaný Mega ACn 20/22/3E s vrtulkou  Aeronaut 10x6“ (255x150mm). Rozteč čepů 45mm, kužel duralový Pohoda let s čelním vstupem chladícího vzduchu (Turbo). V letu nastane odlehčení, ale i tak není dobré na tomto místě šetřit a dát regulátor s menším provozním proudem. Hmotnost pohonného zdroje činí 370g, včetně obalu, přívodů a v mém případě i propojovacích můstků a paralelního vývodu všech článků, za účelem jejich dovybíjení na přípravku. Hmotnost větší sady SANYO RC 4/5SC 1600mAh je 485g. Celková hmotnost modelu s 10 čl. RC 2/3SC dosáhla 1275 g. Výrobce neuvádí nosnou plochu křídla. Jeho proměřením a výpočtem je zjištěna plocha 24,96 dm², to při zjištěné hmotnosti udává plošné zatížení 51 g/dm².

   Obr. 6 Akumulátory 10 čl.

Model pro první let nesl vybavení doporučené výrobcem. Desetičlánek NiCd 1250mAh 2/3SC, regulátor ModelMotors 40e-3Ph, motor Mega AC n 22/20/3e a vrtulku Aeronaut Cam Carbon 255x150, v návodu je doporučena 230/150, ale nebyla k dispozici. Pro objektivní posouzení model nesl na své palubě výškoměr Alti 2.

  Obr. 7 Detail vnitřního osazení.

Letové vlastnosti

První letový test byl poznamenám rozmarným zimním počasím, které zde, na střední Moravě, dávalo jasně najevo, kdo je venku pánem. Nicméně 17. prosince se znenadání otevřelo startovní okno a modrá obloha a sluncem zářící prašan zval na letiště. Pohled na západ a předpověď počasí nevěštila nic dobrého, nebylo tedy na co čekat. Honem naložit vše potřebné a hurá do Bohuňovic na neveřejné letiště Mamba model klubu. Meteorologická situace byla velmi dobrá, nakonec, posuďte sami: Teplota 2°C, tlak 1034hPa, vlhkost 54%, rosný bod -5°C. Bezvětří. 

Zvukový signál nabíječky znamenal rychlé naložení baterií do modelu, dokud jsou teplé, zapnout přijímač, kontrola předepsaných výchylek, polohy těžiště, motorová zkouška, při které se model chtěl vyrvat z ruky a konečně hod tímto elegantním oštěpem vzhůru. Model bez jakéhokoli zaváhání vyrazil svižně k obloze. První motorový let v délce 10 sekund, dosažená výška 130m. Následuje lehké dotrimování výškovky a spořádaný kluz. Model se v té chvíli chová jako klasický termický větroň. Je přiměřeně rychlý,ale nic co by se muselo neustále hlídat a přemýšlet, kde bude za 3 sekundy. Druhý motorový let zapínám mix plynu na výškovku -10% (potlačit výškovku v motorovém letu). Model ukázkově stoupá ve zvoleném úhlu, nemá sebemenší snahu hodnotu stoupání zvětšovat nebo zmenšovat. Hodnota je tedy trefou do černého. Přitahuji na rozumnou, dle mého soudu, hodnotu stoupání. Výsledkem je hodnota 19,5 m/s. Takže za 10 sekund skoro ve 200m výšky. Zkouším pádové vlastnosti. Při přetažení následuje pád po pravém křídle, půlotočka ve vývrtce a lehké přitažení výškovky znamená opět vyrovnání a spořádaný let. Z dat výškoměru se následně ukazuje, že ztráta výšky v této situaci je 20-25m. V dostatečné výšce zkouším vysunout křidélka do +45° (víc to zatím nejde, nemám zahnutá táhla k pákám křidélek) model se chová neutrálně, mírně zvedne špičku, zpomalí, ale nic jiného v letovém projevu nemění. Na výškovku nemusím sahat. Ve vzdálenosti asi 100 m nasazuji na poslední plochou zatáčku v dostatečné rychlosti na přistání, potlačím do zhruba metrové výšky a počkám na vytracení rychlosti, zhruba po 50 m je model těsně nad zemí. Přitahuji a výškovka začíná tlačit ocas k zemi, v panenském prašanu se objevuje brázda. Její délka kolem 30m a model dosedá do prachové peřiny. Slunce už je za clonou mraků. Do večera nastane opět nechutná sněhová fujavice. Nicméně, po těch krásných minutách s tímto modelem po ránu už mi ten den nemůže náladu nic pokazit. Hodné éro s možností si zařádit a nechat model doslova prosvištět kolem sebe.

  Obr. 8 záznam výšky letu.

Na obr. 8 je poslední motorové stoupání, následují tři simulace přetažení a pádu do vývrtky a přemet s průměrem 88m v délce 22 sekund. Okruh na přistání a dosednutí.

Maximální stoupavost (zatím) 19,5 m/s, opadání 0,89 m/s, doba motorového letu (RC 2/3SC 1200mAh) 110 sec. s rezervou na 1-2 okruhy na přistání. Celkový dostup je tedy cca 2000m a doba letu 36 minut. Model bude vhodným společníkem na svahy, do termiky s možností razantního sestupu i do větrného počasí, kdy jiné modely už začínají proti větru couvat a vrabčáci chodí raději pěšky. Pokud není Vaše peněženka schopna zafinancovat celokompozitový model typu Hotliner, tak tento stroj je výbornou alternativou.

Vyhodnocení

Stavebně je model nenáročný, plný počet bodů (5 hvězdiček) by dostal, pokud bych se nemusel nervnout při provlékání vodičů v křídlech. Konstrukce modelu je velmi dobrá, až na méně běžný průměr vrtulového kužele a absenci uhlíkového zesílení v místě uchycení křídla. Škoda jedné hvězdičky. Vrtulový kužel byl zřejmě vyžádám velkoodběratelem modelu. Pokud by trup měl na špici průměr 40 mm, vhodně by to prodloužilo i délku trupu před těžištěm, což je dnes, při použití střídavých motorů, dosti potřebný rozměr. Jinak je problém s vyvážením modelu. Také mírně prohnutá křidélka trochu degradují aerodynamiku křídla v místech jejich uchycení lepící páskou. Křídlo bylo taky nutno vyvážit, do jedné poloviny byla nutno přidat 12g olova do prostoru serva. Konec křídla by bylo škoda devastovat. Co mi vadí je krátká přední část modelu. Při zástavbě přijímače co nejdále dozadu, pod montážní otvor není možné model dovážit. Dávat přijímač mezi regulátor a motor nebudu. To po mne opravdu nemůže nikdo chtít. Jedinou možností je vyměnit servo výškovky z 9 g na 5,4 g.

  Obr. 9 Zimní pohoda

Kvalita výroby modelu je výborná, na dodaných dílech není co vytknout. (o obtížnosti potahování svědčí jen hustě špendlíkem propíchaný potah zakončení křídel, to je však vidět jen při pohledu ze vzdálenosti 50mm). Zda je uhlíkové zesílení otvoru v trupu pod křídlem nutné, je otázkou názoru. Rozhodně bych jej doporučil. Průměr čela trupu 44 mm komplikuje shánění vrtulového kužele. Odlehčená motorová přepážka svádí k použití kuželu s čelním vstupem chladícího vzduchu. Avšak ani sortiment našeho největšího domácího výrobce příslušenství, MP Jet, tyto kužely v tomto průměru nenabízí. V mojí oblíbené prodejně si po žádosti u tuto část vybavení, s tímto rozměrem, prodavač zaťukal na čelo a vzhledem ke kamarádským vztahům jsem přeslechl i otázku, odkud jsem spadl.

 Ing. Petr Sysala

Vyjádření výrobce.

V případě, že bude chtít redakce ještě někdy testovat náš výrobek, tak bych doporučoval, aby si vybrali někoho, kdo bude bydlet tam, kde mají pošťáci větší auta, protože 50 % našich výrobků je v krabicích ještě větších a jsou dopravovány bez jakýchkoli potíží. Potřebné vybavení: Existuje takové množství různých systémů propojení serva s křidélkem, že je zbytečné modelářům vnucovat náš způsob. Když si model koupí začátečník, tak ho většinou kompletuje pod dohledem zkušeného modeláře, který jistě má nějaký svůj zaručeně vyzkoušený způsob propojení. Průměr trupu: Přední část trupu má skutečně průměr 42 až 44 mm, ale i u nás lze běžně koupit kužely o průměru 42 mm. Dokonce doporučovaná vrtule od firmy Graupner má průměr kuželu přímo v kompletu, firma Aeronaut tyto kužely také běžně vyrábí. Výškovka: Páka ovládání je úmyslně vzadu, ovládání výškovky je přesnější. Křídlo: Do kanálku propáleného v křídle jsme zkoušeli vkládat pomocný drátek, ale protože je kanálek na jedné straně otevřený a křídlo je lepeno epoxidem stávalo se, že se drátek často přilepil a výsledek byl podstatně horší. (Přestože jsme vyrobili více než 1000 kusů stavebnice "Sprinter", jde o první případ, kdy si modelář na tento problém stěžuje.) Bohuslav Reichard

 Děkuji, za RCm Petr Sysala.

info@sysala.cz

www.sysala.cz